Proč jsou keramické vložkové desky a trubky osvědčenou odpovědí na extrémní opotřebení v hornictví, cementárnách a elektrárnách?

Když materiál omývá ocel, je to jako bezpočet malých nožů poškrábaných povrch. Mohsova tvrdost běžné oceli je pouze 5 až 6 úrovní, zatímco křemenné částice v písku a štěrku dosahují 7 úrovní. Použití něčeho měkčího k zablokování tvrdších částic znamená, že ocel bude neustále "sežrána". Keramika z oxidu hlinitého má tvrdost 9. Kromě diamantu a několika dalších ji téměř nic v přírodě nemůže snadno poškrábat.

Velkou dózu nevyrábíme přímo z keramiky, ale stavíme nebo nalepujeme na vnitřní stěnu z oceli. Materiál se tak dostane pouze do kontaktu s keramikou a ocelový plášť slouží pouze jako podpěra. Keramické-desky a trubky fungují jako pevná vnitřní vložka. Vysokorychlostní-písek a kaše jednoduše klouzají po hladkém keramickém povrchu, aniž by narážely na skořápku. I když občas narazí větší kusy, vysoce slinuté tělo z oxidu hlinitého je uvnitř spojeno tak pevně, že neztrácí cihly ani se nedrolí. Ochrana zůstává nedotčena.

Po výměně keramického obložení se životnost zařízení často prodlouží 5 až 10krát. Toto schéma bylo opakovaně ověřeno v kalových potrubích těžebních závodů, kolenech přívodu vzduchu cementáren a rýhách pro dopravu popela v elektrárnách. Jeho největší hodnotou ve skutečnosti nejsou náklady na samotnou vložku, ale prostoje, které již nemusíte každých pár dní věnovat výměně opotřebovaných dílů. S jedinou investicí stále více továren po celém světě přišlo na to, jak dosáhnout dlouhodobé, stabilní výroby bez úniků a nízkých nároků na údržbu.